Stadio San Nicola

Zrod pro světový šampionát

Myšlenka nového velkého stadionu v Bari se zrodila společně s rozhodnutím Itálie pořádat mistrovství světa ve fotbale 1990. Stávající Stadio della Vittoria, postavený ve třicátých letech, už nestačil moderním nárokům na bezpečnost ani kapacitu, a tak vedení města zadalo návrh zcela nové arény. Úkolu se ujal jeden z nejvýznamnějších architektů své generace, Janovan Renzo Piano, tvůrce pařížského Centre Pompidou. Stavba probíhala v letech 1987 až 1990 a na jejím technickém řešení se podílela proslulá inženýrská kancelář Ove Arup & Partners spolu se studiem Vitone & Associati, které zajišťovalo konstrukci ze železobetonu.

Architektonický koncept Renza Piana

Piano se rozhodl nestavět tradiční uzavřenou mísu, ale rozdělit horní prstenec na dvacet šest samostatných betonových segmentů, takzvaných „okvětních lístků". Mezi jednotlivými díly ponechal osmimetrové prosvětlené mezery, díky nimž stadion působí lehce a vzdušně, jako by se vznášel nad krajinou. Toto rozčlenění mělo i ryze praktický smysl: každý segment je přístupný vlastním nezávislým schodištěm, což umožňuje rychlou evakuaci a oddělení skupin fanoušků kvůli prevenci výtržností, jež v té době italský fotbal trápily. Celá konstrukce stojí na uměle navršeném pahorku, takže spodní část tribun je zapuštěna do terénu a viditelná zůstává především zářivě bílá koruna stadionu.

Mistrovství světa 1990

Během šampionátu 1990 hostil Stadio San Nicola pět zápasů. V základní skupině B se zde střetly Sovětský svaz s Rumunskem, Kamerun s Rumunskem a Kamerun se Sovětským svazem. V osmifinále tu Československo porazilo Kostariku 4:1. Vrcholem programu byl zápas o třetí místo, v němž domácí Itálie zdolala Anglii 2:1 a získala bronzové medaile. Stadion se tak hned po otevření zapsal do historie světového fotbalu.

Finále Poháru mistrů evropských zemí 1991

Nejslavnější klubový večer přišel již rok po otevření. Dne 29. května 1991 se Stadio San Nicola stal dějištěm finále Poháru mistrů evropských zemí, posledního ročníku této soutěže před jejím přejmenováním na Ligu mistrů. Bělehradská Crvena zvezda se v něm utkala s francouzským Olympique Marseille. Po bezbrankovém průběhu rozhodl až penaltový rozstřel, v němž jugoslávský celek zvítězil a získal nejcennější klubovou trofej.

Další desetiletí

V roce 1997 stadion posloužil jako hlavní aréna Středomořských her. Hostil rovněž kvalifikační zápasy italské reprezentace. Sportovní osudy domácího klubu SSC Bari kolísaly mezi Serií A a nižšími soutěžemi, čemuž odpovídala i návštěvnost. Rekordní vyprodání na plnou kapacitu přišlo až v červnu 2014 během play-off Serie B. V letech 2020 až 2023 prošel stadion postupnou rekonstrukcí, která zařízení zmodernizovala a udržela jeho provozuschopnost pro novou éru klubu.

Chrám jihoitalského fotbalu

Stadio San Nicola je pro obyvatele Bari mnohem víc než jen sportoviště. V přístavním městě na pobřeží Jaderského moře, kde fotbal patří k nejsilnějším vášním, představuje aréna symbol regionální hrdosti. Když SSC Bari hraje úspěšně, dokáže stadion ožít vřavou desítek tisíc hlasů a barevnými choreografiemi domácích ultras, kteří se soustřeďují do takzvané Curva Nord. Bíločervené barvy klubu, dýmovnice a nepřetržitý zpěv vytvářejí atmosféru typickou pro jih Itálie, plnou temperamentu a oddanosti.

Architektura jako zážitek

Jedinečnost zdejšího prostředí spočívá také v samotné stavbě. Osmimetrové mezery mezi okvětními lístky horního prstence propouštějí denní světlo i moře vzduchu, takže na rozdíl od mnoha sevřených betonových mís působí San Nicola otevřeně a prosvětleně. Při večerních zápasech, kdy se rozsvítí reflektory, vyniká bílá koruna stadionu nad temným okolím a stavba skutečně připomíná přistálou kosmickou loď. Diváci v horních řadách mají z vyvýšené polohy výhled nejen na hřiště, ale za příznivého počasí i do okolní apulské krajiny.

Velikost versus blízkost

Se svou kapacitou přesahující 58 tisíc míst patří San Nicola k největším italským stadionům. Jeho rozměry však mají i druhou stránku: když na tribuny zavítá jen několik tisíc diváků, prostor působí prázdně a hluk se ztrácí v obří mise. Naopak ve dnech, kdy klub bojuje o postup nebo přivítá silného soupeře, se aréna promění v hřmící kotel. Právě kontrast mezi monumentální architekturou a vlnami fanouškovské energie dělá ze zápasů v Bari nezapomenutelný zážitek.

Velké okamžiky

Duch stadionu utvářejí i historické večery, jež se zde odehrály. Vzpomínka na bronzový zápas italské reprezentace z mistrovství světa 1990 nebo na dramatické penaltové finále Poháru mistrů 1991 dodnes patří k vyprávění, která se v Bari předávají z generace na generaci. Pro fanouška, který sem zavítá poprvé, je tak návštěva San Nicoly cestou nejen za fotbalem, ale i za kusem evropské sportovní historie zhmotněné v jednom z nejodvážnějších stadionových návrhů 20. století.

Poloha a doprava

Stadio San Nicola stojí na jihozápadním okraji Bari, mimo historické centrum, v oblasti zvané Carbonara. Tato odlehlá poloha z něj činí jeden z hůře dostupných stadionů v Itálii, proto se vyplatí naplánovat cestu s předstihem.

• Autem: příjezd po státní silnici SS16, sjezd číslo 11 (Bari Centro – Poggiofranco). U stadionu se nacházejí parkoviště P Ovest a P Sud, v den zápasu se však rychle plní.
• Autobusem: městské linky AMTAB číslo 06, 11 a 20 obsluhují okolí stadionu, nejbližší zastávka Canestrelle je vzdálená pár minut chůze. Linka 20 z nádraží Bari Centrale jede přibližně padesát minut.
• Vlakem: příměstskou tratí lze dojet do stanice Bari S. Rita, odkud zbývá zhruba půlhodinová procházka.
• Z letiště: mezinárodní letiště Bari Karol Wojtyła spojuje s centrem města autobusová linka číslo 16.

Vstupenky a prohlídky

Vstupenky na zápasy SSC Bari lze pořídit online přes oficiální prodejní kanály klubu i v autorizovaných prodejnách ve městě. Na běžné ligové zápasy bývá lístků dostatek, výjimkou jsou utkání proti atraktivním soupeřům či zápasy o postup. Doporučuje se dorazit k vybrané vstupní bráně s dostatečným předstihem, protože každý ze segmentů má vlastní přístupové schodiště.

Praktické tipy

• Počítejte s delší cestou z centra a v den zápasu volte raději hromadnou dopravu před autem.
• V okolí stadionu je omezená nabídka občerstvení, zásobte se proto ve městě.
• Architektura stadionu nejlépe vynikne při příchodu zvenčí za denního světla, fotografie bílých okvětních lístků patří k nejoblíbenějším motivům návštěvníků.